Zásady při vyvěšování ptačích budek

Budky pro ptačí obyvatele vyvěšujeme s úmyslem přivábit a udržet ptactvo v blízkosti obytných stavení, zahrad, sadů a parků a využit ho jako významného pomocníka při hubení škodlivého hmyzu. Vyvěšování budek má však svůj význam pouze tehdy, umístíme-li budku v prostředí, v němž ptáci normálně žijí a kde naleznou dostatek vhodné potravy. Avšak ani budku umístěnou v ideálním prostředí ptáci vždycky neobsadí, budku často opomíjejí a dávají přednost hnízdění v dutinách zcela nevhodných, např. v trubce plotu, poštovní schránce, vodní pumpě apod. (Kult a Klapal).

Vhodný termín pro vyvěšování

Nejvhodnějším obdobím pro vyvěšování budek je jednoznačně podzim. Budky stihnou do jara tzv. „opršet“ a alespoň částečně splynout s okolím. Navíc druhy u nás zimující (např. sýkory či šoupálci) si vyhlížejí svou hnízdní dutinu už od podzimu a budky vyvěšené na jaře mohou ignorovat.

Vyvěšování v období předjaří a časného jara je vhodné zejména pro druhy, které se vracejí ze zimovišť. Pozdějším vyvěšením budky těmto druhům zajistíme, že na ně nějaká volná dutina zbude (Zasadil a kol. 2001).

Vhodný biotop

Budky má smysl vyvěšovat pouze v biotopech, kde chybí dostatek vhodných dutin přirozených, tj. v místech, kde jsou v převaze mladé a zdravé stromy. Takovými biotopy jsou např. kulturní hospodářské lesy, zahrady, parky, intenzivně obhospodařované sady, mladá stromořadí. Tam, kde je nabídka přirozených dutin dostačující, sice vyvěšením budek ptákům neuškodíme, ale ani moc nepomůžeme.

V lesích vyvěšujeme budky nejčastěji v liniích podél průseků, světlin či méně frekventovaných cest. Má to dvě výhody: Jednak budky lépe najdeme při jejich pozdějších kontrolách, jednak ptáci budky na takovýchto místech osidlují raději než budky umístěné v hustém zapojeném porostu. Na okraji světlin a pasek je i pro ptáky o něco příhodnější mikroklima – menší vlhkost, lepší provětrávání, více světla a tepla (Zasadil a kol. 2001).

Hustota budek

Hustota vyvěšování budek se musí řídit především úživností biotopu. Např. v zahradách a sadech či smíšených lesích může být trochu vyšší než ve stejnověkých monokulturních lesích. Pokud je hustota budek vyšší, než jakou dovoluje kapacita prostředí, ptáci některé budky neobsadí (Zasadil a kol. 2001). Obecně platí, že u nejběžnějšího typu budky (sýkorníku) by v lese hustota neměla být vyšší než 4 budky na hektar a zahradě nebo v sadě vyšší než 6 budek na hektar.

Samotné vyvěšování budek

Budky na strom připevňujeme nejlépe pomocí závěsné laťky nebo drátu, nikdy nezavěšujeme na provázku (Pavelka a Maceček 1994). Budka musí být připevněna tak, aby se nekymácela ve větru – mohla by se rozbít vajíčka a časem by mohla spadnout celá budka. Používáme proto dostatečně dlouhé hřebíky či vruty a silné nerezavějící dráty.

Orientace vletového otvoru není příliš důležitá, je ji však potřeba volit tak, aby otvor nebyl orientován proti převládajícímu směru srážek. V našich podmínkách je tedy asi nejvýhodnější směr jižní až východní, v hustějších porostech je pak ale důležitější orientace ke světlinám, průsekům apod. (Zasadil a kol. 2001).

Při upevnění budky dbáme na to, aby budka měla mírný sklon dopředu (možno vložit mezi mezi zadní stěnu a závěsnou lištu nebo mezi lištu a kmen stromu malý klínek), tím zabráníme pronikání vody do vletového otvoru (Kult a Klapal).

Každý ptačí druh sice více či méně preferuje určitou výšku dutiny nad zemí, v praxi však osídlí i budky umístěné v jiných výškách. Nejčastěji používanou výškou pro drobné pěvce jsou cca (1)2 – 3 (5) m. V místech, kde je velký pohyb lidí a hrozí vyrušování ptáků, dáváme budky spíše výš. Budky pro větší druhy ptáků (dravci, sovy, holubi, kavky) umisťujeme do výšky min. 6 – 8 m. Druhy, jako např. sýkora uhelníček či dudek zase preferují dutiny nízko při zemi (Zasadil a kol. 2001).

Při vyvěšování je potřeba pamatovat na to, že se budka a v ní hnízdící ptáci mohou stát terčem útoku různých predátorů (kočky, kuny, strakapoudi…) i lidí. Proto by budky neměly být na příliš viditelných a frekventovaných místech. Ovšem na druhou stranu musíme počítat s tím, že obsazenou budku musíme jednou ročně vyčistit, čili musíme být schopni ji dohledat a dostat se k ní. Co se ochrany před predátory týče, můžeme zvolit buď typ budky s antipredační zábranou, opatřit kmen stromu plechovým límcem, popř. s hroty, nebo vyvěsit budku na takové místo, kam se predátor nedostane. V okolí vletového otvoru by neměly být větve, které by umožnily predátorovi se k otvoru přiblížit. Snad už překonanou záležitostí jsou různá bidýlka v okolí otvoru, která nejen že ptáci nepotřebují, ale která usnadňují predátorovi přístup.

Údržba budek

Je nezbytné po každém úspěšném vyhnízdění odstranit staré hnízdo z budky a vyčistit ji od parazitů. Nejvhodnější dobou pro tento „úklid“ je podzim (v zimě pak mohou budku zase jiní ptáci využít jako nocoviště). V nečištěných budkách se zdržuje hodně blech, čmelíků, roztočů a jiného obtížného hmyzu, který mnohdy zmaří další pokusy o zdárné vyhnízdění ptáků. Obsazenost nečištěných budek klesá druhý rok na 50 – 70 % loňského stavu a třetí rok až na 10 – 30 %. Navíc odstraněním starého hnízdního materiálu 3 – 4 krát prodloužíme životnost budky (Kult a Klapal).

Při čištění budek rovněž zjišťujeme případné poškození budek a poškozenou budku můžeme opravit nebo odstranit (a tím zabránit např. zřícení budky během hnízdění).

Použitá literatura:

Kult J., Klapal F. Ptačí budky. Náchod: Český svaz ochránců přírody. Metodická pomůcka pro členy ČSOP.

Pavelka J., Maceček M. 1994. Ptačí budky – praktické rady pro výrobu a vyvěšování budek. První vydání. Vsetín: Český svaz ochránců přírody Vsetín ve spolupráci s Ornitologických klubem OVM ve Vsetíně.

Zasadil P. a kol. 2001. Ptačí budky a další způsoby zvyšování hnízdních možností ptáků. Praha: Český svaz ochránců přírody. 136 s. Metodika ČSOP č. 20.

Zpět

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář