Projektování a realizace ekozahrad
Projektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahradProjektování a realizace ekozahrad

Projektování a realizace ekozahrad, cena dohodou (dle rozsahu)

1 z 5 založeno na 1 hodnocení zákazníka
(Hodnocení: 1)

Kontaktujte nás e-mailem: coracias@seznam.cz.

1 recenze pro Projektování a realizace ekozahrad, cena dohodou (dle rozsahu)

  1. 1 z 5

    :

    Já nevím, asi toho vím už o přírodě opravdu dost, proto tohle pro mě není ekozahrada.. Pro mě je dost nepřijatelné jen tak zničit strom, který je ve své podstatě přírodou stvořen tak, aby byl velký a pak přijde člověk s motorovkou a zničí ho.. Ano, zahrada má žít, ale nemůžete přeci dělat vše jen pro živočichy a rostliny ( včetně stromů ) brát jen jako materiál pro zvířata, o kterých ani nevíte, jestli se tam vyskytují, nebo ne.. V Pravé ekozahradě jde ruku v ruce fauna i flóra, u vás ne, dáváte přednost pouze fauně.. Vyhrabat jámu, dát tam nepropustnou fólii, která jednou doslouží a bude se muset vyměnit, ta stávající odvést na skládku a říkat tomu „jezírko“ je dost troufalé.. Vím, že se to takhle dnes dělá, ale když už chci dělat něco „eko“, tak pořádně a pak tedy podle starých, opravdu starých technologií, které přežijí staletí, ne pouze díky pravidelné výměně něčeho, co rozhodně není „eko“.. Z rostlin jste toho moc dohromady nedali, takže je to pro mě jasné, to pro vás není asi dostatečně „eko“, mít na zahradě rostliny, které opravdu přivábí živočichy z okolí..

    • :

      Dobrý den,
      děkujeme za váš komentář a to že vám příroda není lhostejná. A níže přidáváme několik věcných argumentů, které možná váš názor na věc poněkud poupraví.

      Ten starý strom měl být s ohledem na bezpečnost (jde o školní zahradu!) zcela pokácen (tedy na pařez). A nikdo by na to kdo nemohl říci ani popel, protože zdravotní stav byl opravdu hodně špatný a riziko pádu některé větve či dokonce celého stromu na žáky bylo tímpádem fakt vysoce reálné. Sám jsem kvuli tomu, abychom tento starý strom zachránili alespoň jako torzo, zasvětil nemalo úsilí. Ať už v přesvědčování učitelského sboru kde naštěstí pomohli místní osvícení učitelé včetně pana ředitele, ale zejména pak v jeho praktickém ořezu, který byl právě pro ten jeho špatný stav mimořádně riskantní a koledoval jsem si doslova o malér (s vysok. plošinou by tam asi nešlo zajet a navíc na to už nebyly ani finance). Takže to že tam ten starý strom dodnes ještě stojí alespoň jako torzo (respektive ten zásah zatím budí dojem že je probudil z agónie a stalo to co nikdo neočekával – totiž to že strom zatím žije „až moc“ a co nevidět bude asi opět nutný nějakýá razantnější zásah který sníží bezpečnostní rizika) je naše zásluha, nikoli to že jsme jej degradovali jen na nějaký „materiál pro živočichy kteří tam ani nežijí“.

      S jezírkem máte možná pravdu. Ani my nejsme nadšení z folie a snažíme se hledat způsoby, jak se bez ní na živých zahradách obejít. Když už folie, tak preferujeme folie z přírodního kaučuku (byť jsou dražší), před těmi z PVC, jakkoli ani tohle rozhdoně není ideální varianta se kterou bychom byli spokojení. Bohužel ale v místě kdy jste na opukové skále jako v případě této zahrady, je zbudování „nefoliové“ jezírka prostě nemožné, zejména pokud nemáte po ruce alespoň několik tarovek kvalitního jílu.

      Možná i nadále budete namítat že jsme zde žádné jezídko dělat neměli, když zde pro něj nejsou vhodné přírodní podmínky. Ale patrně nevíte, že v místě kde je dnes opravdu nádherná „živá“ zahrada (běžte se tam prosím podívat – je přístupná veřejnosti), měla původně stát tělocvična a právě záměr vybudovat zde spíš než další z mnoha tělocvičen živou zahradu zabránil tomu, že sem nebyly nakonec nality tuny betonu, kvanta hydroizolace, střešních krytin, skla, laminátových podlah a kdo ví čeho všeho ještě.

      Díky některým místním nadšeným učitelům jsou obě jezírka celoročně využívána dětmi, které se zde seznamují s celou řadou živočichů, které je dnes obávají. Téměř bych se vsadil že většina zdejších dětí díky tomu dnes zná vodní žoužel několikanásobně více než vy. A právě díky tomuto poznání (narozdíl od jiných jejich vrstevníků na jiných školách kde podobné zahrady nemají) dnes tyto děti i vědí, jak mimořádně je voda v krajině důležitá a jak krátkozraké je ničit ve volné krajině mokřady a další vodní prvky. A mj. už vědí i to, že než mít doma na zahradě klasický bazén s vodou plnou chemikálií, tak je daleko zajímavější mít na té zahradě právě podstatně ekologičtější jezírko, třeba i koupací (byť by mělo být foliové). I že je než každých pár dní kroužit se sekačkou po zahradním trávníku (o tom že každotýdenní kroužení se sekačkou či dokonce traktůrkem vyrobeným v číně a krmeným benzínem je podstatně neekologičtější varianta než jednorázové použití kaučuková folie asi není nutné příliš pochybovat) je lepší mít zahradu, kde si člověk vystačí jen s obyčejnou kosou a ruční pilkou a může se narozdíl od sterilního trávníku radovazt z poznávání přírody.

      Ohledně rostlin v zahradě. Jednak se zde dělala celá řada dosadeb, které už na fotkách vidět nejsou. Ale zároveň je potřeba zdůraznit, že cílem této zahrady (jakožto náhrady za nezrealizovanou tělocvičnuú měla být zahrada „živá“. Tzn. taková, která poskytne útočiště co největšímu počtu původních druhů živočichů a rostlin, které by zdejší žáci mohli přímo v zahradě pozorovat. Cca 90 % tuzemských druhů organismů potřebuje ke svému zdárnému vývoji slunce. Proto nejvíce překypují životem květnaté louky, meze či písčiny, prosluněné křoviny i dostatečně mezernaté lesy či třeba osluněné mokřady (pochopitelně když nepřetékají kapry apod.).

      Je zároveň zcela přirozené, že ti jsou i druhy, které se snaží urvat maximum světla pro sebe. Patří mezi ně hlavně dřeviny, ale třeba i některé rostliny (třeba rákos, kopřiva lopuchy,…). V momentě kdy tomu necháte volný průběh, na většině plochy v ČR časem vznikne „prales“. I prales či rákosina má pochopitelně své kouzlo a může se stát centrem přírodní rozmanitosti. Jenže naši přírodu nikdy netvořili jen a pouze 100% pralesy či rákosiny. Hlavně proto, že v nich nikdo nehasil občasné rozsáhlé přirozeně vzniklé požáry, nereguloval řeky, nesvazoval skalní droliny a neměnil je na doly a lomy s následnou umělou „rekultivací“, nezalesňoval písečné přesypy plantážema borovic, nebojoval s kůrovcem a dalšími hmyzími kalamitami, ale hlavně nevybíjel divoké koně, zubry, losy, pratury či třeba bobry. Všechny tyto faktory totiž na mnohých místech znemožňovaly „nerušený“ vývoj pralesů a výsledkem byla pestrá krajinná mozaika, kdy byly „opravdické“ pralesy protkány bobřími močály, pastvinami velkých spásačů kteří se ale pásli i uprostřed lesů, občasným požářišti i velmi širokými koryty štěrkonosných řek i močálů, které byly součástí alespoň krajiny nížin. A tohle vše je třaba mít na pěměti, když chcete vytvořit oprvadu živou zahradu, která bude překypovat nejen živočišným, ale i rostlinným životem.

      Ano, když na zahradě o výměře pár metrů čtverečných (což jsou rozměry té kterou jsme realizovali) necháte stát jeden velký strarý dub (v horším případě ořešák – což byl právě i tento příklad), určitě to bude stokrát lepší než když tam bude stát nějaký betonový barák. A sám tento dub se může stát (čím bude starší – to je velmi důležité) stanovištěm nejednoho živočišného, ale i pár rostlinných druhů (třeba dřevokazných hub). Ale pokud chcete na stejné ploše vytvořit podmínky pro maximální možný návrat druhů které jsou u nás doma, musíte to udělat úplně jinak. Tzn. i třeba tak, že tam sice vysadíte dub, ale pravidelnými zásahy jej budete držet na uzdě natolik, aby nemohl přerůst (a tímpádem zahubit) vše ostatnéí okolo. Zkrátka naše původní příroda je postavena hlavně na odvěkém „souboji“ mezi dřevinami a těmi kdo je ničí či dokonce přímo hubí – odborně se tomu řiká obnovování přírodních sukcesních stádií. V momentě kdy jsme jako lidé vyloučením přírodních fenoménu kam patřil i zmiňovaný oheň a nebo vyhubení velcí spásači zcela narušili někdejší přírodní podmínky, tak musí být tyto faktory udržovány uměle ze strany člověka. Tedy pokud má člověk alespoň trochu potřebu těšit se z rozmanitosti přírody, hledat v ní inspiraci¨, ale i poznání o sobě sama a vývojem, kterým jsme jako lidé v ruku v ruce s přírodou procházeli. A to je přesně to o co se snažíme a zdaleka nejenom na živých zahadách.

      Doporučuji proto zkusit se více zaměřit na studium odborné literatury a dašíc odborných zdrojů, a nebo přesně naopak – zajít do přírody tam kde to nejvíc žije a otevřenýma očima i myslí uvažovat nad tím, proč tomu tak právě tam je a jinde naopak ne. S přáním hezkého dne
      David Číp

Přidat recenzi