Žebříček je seřazen podle největších priorit. Priority byly voleny podle rychlosti a míry ohrožení až úplné likvidace jednotlivých přírodních fenoménů. Pro lepší pochopení významu dílčích opatření jsou konkrétní činnosti obodovány – čím více bodů tím je opatření důležitější.

Dobře realizovaná osvěta a příkladné chování, 500 bodů

Příroda – všichni o mluví, všichni ji milují, všichni ji potřebují a přece ji jen tak málo lidí opravdu dobře zná. Ovšem bez toho, že neznám alespoň základní principy přírodních dějů, včetně jednotlivých přírodních složek nikdy nebudu schopen zajistit odpovídající ochranu přírody. A to se také stále bohužel děje v praxi – navzdory tomu, že ji milujeme o ni nadále přicházíme. Za naší vesnicí, za našim okresním městem, v ČR, Evropě – téměř po celém světě. Co je nejsmutnější je to, že většina křivd na přírodě se děje z pouhé neznalosti. Heslo Poznej a chraň to vystihuje přesně. Málokdo z těch, co přírodu nechtějí ničit a chtějí ji chránit, je dostatečně informován, co by měl či naopak neměl dělat. Všimněte si že nejčastější laickou odpovědí na otázku, co je nejdůležitější pro ochranu přírody, je odpověď typu dobře třídit odpad a sbírat v lese odpadky. A přitom jsou tyto činnosti až na chvostě důležitosti. Schválně – udělejte si vlastní průzkum odpovědí ve vašem okolí...

Tedy správně realizovaná osvěta je opravdu velmi, velmi důležitá. Ale i sebevětší osvěta se bude míjet účinkem, když nezačneme každý nejprve u sebe v rámci hesla Mysli globálně, jednej lokálně. Příklady táhnou. Dlouhá cesta je tvořena jednotlivými drobnými krůčky a dav tvoří jednotlivci. Bez tohoto se nehneme z místa – takže s chutí do toho! Mezi příkladné chování patří kromě níže uvedených aktivit i mj. z hlediska ochrany přírody preferování biopotravin (konvenční zemědělství zatěžuje nebývalé míře přírodu chemikáliemi a umělými hnojivy či intenzivními výrobními postupy), místních výrobků (nárůst dopravy zvyšuje rizika šíření invazivních druhů stejně jako množství střetů se živočichy), či preferování dřevěných výrobků s certifikátem FSC, tedy z lesů kde se hospodaří trvale udržitelným způsobem.

 

Aktivní ochrana slanisek, 100 bodů

Důvod: Slaniska jsou místa, kde je z různých důvodů půda více bohatá na rozpuštěné soli, než je normálně obvyklé. Přirozeně se vykytovaly zejména na jižní Moravě, občas i jinde v ČR. Bohužel o naprostou většinu z nich jsme již v rámci ČR přišly, nebo alespoň tato místa velmi degradovala.

Stručně: Zajistit aktivní (pasivní nestačí!) ochranu těch slanisek, která ještě přežila do dnešních dní včetně aktivní ochrany ploch, které vznikají nově jako např. následek těžební činnosti.

Co to znamená v praxi: Vyhledat všechna (pozornost a ochranu si zaslouží opravdu všechny) vhodná místa v našem okolí - zejména pokud bydlíme na jižní Moravě, nebo v jižních a severních Čechách. Zjistit, zda a čím jsou ohrožené (nespoléhat se na to, že se už často jedná o chráněné území, kde dostatečnou aktivní ochranu zajistí státní ochrana přírody – ta je často schopna zajistit pouze ochranu pasivní, která však pro dlouhodobé udržení slanisek rozhodně nestačí!). Je-li skutečně slanisko ohroženo (nejčastěji žádnou, či jen mizernou údržbou, případně změnami vodního režimu), tak  nejprve kontaktovat ochranu přírody (místní středisko Agentury ochrany přírody, správy Chráněné krajinné oblasti, odboru životního prostředí na krajském úřadě, místní ochranářské neziskovky) a záměr ochrany lokality s nimi projednat (možná již připravují také něco podobného a můžete tak spolupracovat ku prospěchu obou stran a hlavně přírody). Následně je nutné vyhledat a kontaktovat vlastníka dotčených pozemků a pokusit se získat souhlas (nejlépe písemně) s provedením některých vhodných (tzv. managementových) opatření a zásahů. Nejčastěji se jedná o:

- každoroční pastvu ovcí, oslů, skotu nebo koní, případně i koz, které však pro údržbu slanisek jsou asi nejméně vhodné pro svoji přílišnou vybíravost.

- úpravu či obnovu někdejšího vodního režimu, který vedl ke vzniku a existenci slaniska v minulosti

- nejsme-li schopni zajistit pastvu, pokusit se alespoň z krátkodobého hlediska zajistit každoroční pokosení travní hmoty a odklizení biomasy včetně lokálního narušení půdního povrchu. Ale bez pastvy či alespoň intenzivního pravidelného sešlapu (např. během místních fotbalových utkání – některá slaniska se nalézají přímo na vesnických fotbalových hřištích) to prostě dlouhodobě nepůjde.

- zamezit rekultivacím u nově vznikajících slanisek (případně slaniskům podobným plochám), vznikajícím např. díky těžba nerostných surovin

 Příklady dobré praxe:

Pomozte nám najít příklady dobré praxe! Kontaktujete nás na coracias@seznam.cz

Aktivní ochrana písčin, 100 bodů

Důvod: písčiny patří v rámci ČR k nejohroženějším přírodním stanovištím, jsou likvidovány ukládáním odpadů, technickými rekultivacemi (zalesnění monokulturou borovice, či přeměna na pole), zástavbou a zarůstáním dřevinami či jinou nevhodnou vegetací. 

Stručně: Uchránění volných písčin před likvidací a zarůstání nálety (např. akátu) a trávou třtinou křovištní (případně dalšími expanzními druhy)

Co to znamená v praxi: Vyhledat všechna vhodná stanoviště v našem okolí (aktivní i již neaktivní pískovny, písčiny v blízkosti větších řek (např. Labe, Morava, Lužnice, Orlice, Ploučnice, …).  Vybrat podle množství přežívajících pískomilných druhů živočichů a rostlin ty, které jsou na ně nejvíce bohaté, ale přitom jsou i nejvíce ohrožené (např. zavážkou, rekultivacemi, přílišným zarůstáním vegetací) a soustředit se na jejich ochranu. Tzn. nejprve kontaktovat ochranu přírody (místní středisko Agentury ochrany přírody, správy Chráněné krajinné oblasti, odboru životního prostředí na krajském úřadě, místní ochranářské neziskovky) a záměr ochrany lokality s nimi projednat (možná již připravují také něco podobného a můžete tak spolupracovat ku prospěchu obou stran a hlavně přírody). Následně je nutné vyhledat a kontaktovat vlastníka dotčených pozemků a pokusit se získat souhlas (nejlépe písemně) s provedením některých vhodných (tzv.managementových) opatření a zásahů. Nejčastěji se jedná o:

- vyřezávání náletových dřevin(většina pískomilných živočichů a rostlin potřebuje slunce!)

- lokální obnažení ploch zarostlých vegetací až na volný písek a jejich údržbu tak, aby zůstala volná i v dlouhodobém horizontu

- vyhloubení či dlouhodobá údržba mělkých vodních ploch a mokřadů (velký význam mohou mít i místa zaplavovaná vodou jen periodicky)

- údržbu nejlépe na východ, jih a západ orientovaných kolmějších stěn (jsou li přítomny)

 Příklady dobré praxe: www.calla.cz/piskovny/ , www.naplachte.cz

Aktivní ochrana vojenských prostorů a újezdů, zejména s ohledem na jejich bezlesí, 100 bodů

Důvod: Ve většině velkých vojenských výcvikových prostorů se uchovala nebývalá přírodní rozmanitost. K těm nejdůležitějším okolnostem patří nepoužívání intenzivních zemědělských a lesnických metod hospodaření (včetně vyloučení hnojení a používání pesticidů). Dále bezzásadový režim na straně jedné a zároveň i naopak na jiných místech opakované a intenzivní narušování půdního povrchu pojezdem vojenské (zejména pásové) techniky, výbuchy munice, lokálními požáry, zákopy, …Díky tomu došlo ve vojenských prostorech k vytvoření velmi pestré mozaiky travnatých společenstev, která jsou protkána křovinami, soliterními stromy a další rozptýlenou zelení, trvalými i periodickými vodními plochami a mokřady, písčitými či hlinitými obnaženými místy bez vegetace i lesními, různě rozvolněnými porosty často i s dostatkem mrtvého či odumírajícího dřeva.

Stručně: Udržování nejcennějších ploch v bývalých i aktivních vojenských výcvikových prostorech v současném optimálním stavu.

Co to znamená v praxi: Nejprve kontaktovat ochranu přírody  - místní středisko Agentury ochrany přírody, správy Chráněné krajinné oblasti, odboru životního prostředí na krajském úřadě + Daphne ČR (tato organizace se podílí na monitoringu nejcennějších vojenských prostorů) a místní ochranářské, případně i celostátní neziskovky. A jim nabídnout pomocnou ruku. Vzhledem k tomu jak jsou vojenské prostory rozlehlé a jak rychle nám na nich nejcennější plochy zanikají, tak není totiž otázkou zda se do něčeho pouštět, ale do čeho se pustit nejdříve. Všechny ochranářské aktivity je k dosažení co největší efektivity dobře zkoordinovat.

Nejčastěji se jedná o:

-likvidaci náletových dřevin, a narušování a zraňování půdního povrchu na bezlesích plochách zejména na již neaktivních vojenských cvičištích. Toho lze nejoptimálněji docílit extenzivní pastvou hospodářských zvířat. Ideální je smíšené stádo koz, ovcí a oslů, méně vhodná, ale za určitých podmínek stále ještě velmi přínosná je i pastva hovězího dobytka či koní. Vzhledem k velikosti prostorů je nutné zejména zpočátku počítat s dostatečnou kapacitou chovaných zvířat, aby bylo toto opatření v praxi vůbec znát. Pastva by měla být co nejpestřejší – ideální je tzv. rotační přepásání, kdy jsou po vypasení menšího oplůtku zvířata přehnána do jiného. Některé plochy (dle místních podmínek) je vhodné přepásat dosti intenzivně, tzn. třeba až čtyřikrát ročně, jiné naopak jen velmi extenzivně. např. jen třeba jednou za pár let. Tento způsob péče je sice asi nejideálnější, ale bohužel i dosti náročný na čas, pracnost, organizační zajištění a pochopitelně i finance. Existují proto i jiné, sice méně vhodné přesto však stále ještě velmi efektivní alternativy jak péči v dostatečné míře zajistit.

- nejlépe, nejrychleji a kupodivu vzhledem k vysoké efektivitě i relativně levně to lze s využitím techniky nadšenců pro vojenskou historii (tzn. zajištění občasných pojezdů vojenskou pásovou technikou). .

- podobnou službu pak levně až zdarma zajistí i další opatření jako jsou pojezdy nadšenců do terénních automobilů, terénního cyklistiky, motokrosu, čtyřkolkářů apod. Pozor však na paleontologicky bohatých lokalitách, tam může být tato činnost dosti nevhodná.

 - další informace využitelné pro uplatnění na vojenských cvičištích lze dohledat v kapitolách ochranářského žebříčku zaměřených na písčiny, mokřady, rašeliniště, lesy,…

Aktivní ochrana mokřadů (včetně rašelinišť) a menších stojatých vod, 90 bodů

Důvod: Mokřady jsou člověkem dlouhodobě likvidovány (regulacemi řek a potoků, odvodňováním a následným rozoráváním, výstavbou přehrad, zalesňováním,…), živočichové a rostliny stojatých vod tvrdě zasahuje zintenzivňování chovu ryb, nešetrné odbahňování, splachy hnojiv, zeminy a pesticidů z polí, ale některé (zejména mělké) třeba i jen ponechání svému osudu.

Stručně: Obnovování dříve zaniklých mokřadů a aktivní péče o ty stávající.

Co to znamená v praxi: Vyhledat všechna vhodná stanoviště v našem okolí jako jsou zatopené pískovny a kamenolomy, zachovalejší stojaté vody (bohatě vodní vegetací zarostlé, přitom však dostatečně osluněné rybníky, nebo slepá ramena řek), zamokřená místa v polích, kde často vystupuje na povrch podzemní voda včetně ploch, které dnes porůstají už jen monotónní suché rákosiny. Vybrat podle množství přežívajících mokřadních druhů živočichů a rostlin ty, které jsou na ně nejvíce bohaté, ale přitom jsou i nejvíce ohrožené a soustředit se na jejich ochranu. Tzn. nejprve kontaktovat ochranu přírody (místní středisko Agentury ochrany přírody, správy Chráněné krajinné oblasti, odboru životního prostředí na krajském úřadě, místní ochranářské neziskovky) a záměr ochrany lokalit s nimi projednat (možná již připravují také něco podobného a můžete tak spolupracovat ku prospěchu obou stran a hlavně přírody). Následně je nutné vyhledat a kontaktovat vlastníka dotčených pozemků a pokusit se získat souhlas (nejlépe písemně) s provedením některých vhodných (tzv.managementových) opatření a zásahů. Nejčastěji se jedná o:

- vyřezávání náletových dřevin (většina mokřadních živočichů a rostlin potřebuje slunce!)

- údržba, obnova či budování zcela nových tůní, jezírek i větších ploch s otevřenou vodní hladinou (pozor na dlouhodobě podmáčené plochy – někdy lze učinit více škody než užitku)

- dosáhnout  dohodu s vlastníky či uživateli snížení rybí obsádky na lokalitách, kde je to z hlediska přírody vážný problém, v případě velkých rybničních soustav se snažit vytvořit klidně i řidší síť vodních ploch v ideálním stavu z hlediska ochrany přírody, ale i s dostatečným počtem vodních ploch pro intenzivní rybářské využívání tak, aby byla umožněna existence rybářství jako takového.

- na vhodných místech je možné zbudovat i zimoviště pro obojživelníky, nebo líhniště pro plazy.

 Příklady dobré praxe: www.josefovskelouky.cz            

Některé extrémně cenné plochy lze výstavbou tůní zničit pro některé vzácné vodní bezobratlé. Jedná se zejména o silně podmáčené louky, kde žijí např. nelétaví vodní  brouci. Po vyhloubení tůně je místo kolonizováno létajícími vodními brouky, kteří ty nelétavé jednou pro vždy vyhubí. Na rozdíl od těch létavých, se totiž ti nelétaví nedokáží na původní místo vrátit zpátky protože dnes jim v tom brání celá řada „novodobých“překážek (pole, zástavba, smrkové monokultury, zregulované řeky…).

Ochrana ploch během, ale i  po těžbě nerostných surovin (kamenolomy, pískovny, hliniště, doly,…), zejména před technickými rekultivacemi včetně následné aktivní péče o tato místa, 60 bodů

Důvod: Celá řada přirozených a přírodě blízkých bezlesých ploch (extenzivní pastviny, teplomilné stráně stepního, křovinatého či lesostepního charakteru), mělké mokřady, zanikla vlivem různých činností člověka. Nezřídka i z důvodu těžby nerostných surovin. Plochy, kde  již byla těžba ukončena však paradoxně mohou být pro mnohé druhy živočichů a rostlin poslední záchrannou, kde mohou ještě dnes přežívat jejich početně zbídačené populace. Ovšem pouze pod podmínkou že nenastoupí tvrdá rekultivační opatření, která slibně se vyvíjející „novou divočinu“ promění opět na sterilní část krajiny (pole s kukuřicí, nebo plantáž borovic).

Stručně:  Snaha o zamezení nešetrných technických rekultivací a následná aktivní péče o plochy, kde je to z hlediska podpory druhové rozmanitosti vhodné.

Co to znamená v praxi: Vyhledat všechna vhodná stanoviště v našem okolí jako jsou pískovny, kamenolomy, hliniště, štěrkoviska, doly včetně jejich výsypek, plochy, kde se těží rašelina. Vybrat podle množství přežívajících druhů živočichů a rostlin ty, které jsou na ně nejvíce bohaté, ale přitom jsou i nejvíce ohrožené a soustředit se na jejich ochranu. Tzn. nejprve kontaktovat ochranu přírody (místní středisko Agentury ochrany přírody, správy Chráněné krajinné oblasti, odboru životního prostředí na krajském úřadě, místní ochranářské neziskovky) a záměr ochrany lokalit s nimi projednat (možná již připravují také něco podobného a můžete tak spolupracovat ku prospěchu obou stran a hlavně přírody). Pak vyhledat a kontaktovat vlastníka a uživatele dotčených pozemků (v případě aktivních těžebních ploch by jste jej měli kontaktovat ještě před biologickým průzkumem za účelem získání jeho souhlasu s touto aktivitou) a snažit se s nimi  dohodnout na ponechání alespoň části vytěžených ploch přírodě (tzv. přirozené sukcesi). Zatím co některá místa je vhodné pak ponechat skutečně zcela bez zásahu, mnohá jiná je vhodné a žádoucí udržovat tak, aby zde byla co nejpestřejší mozaika přírodního prostředí (co největší počet tzv. jednotlivých sukcesních stádií). Zejména jsou velmi důležité otevřené, plně osluněné plochy téměř bez vegetace, které by měly být ideálně pravidelně narušovány aby příliš nezarůstaly. To znamená v nejideálnějším případě k tomuto účelu využít klidně občasné závody horských kol, terénních motocyklů a aut, vojenské techniky včetně imitací vojenských bitev i s lokálními požáry apod. Pozor však na paleontologicky bohatých lokalitách, tam může být tato činnost dosti nevhodná. V případě že podobné využití nepřipadá z nějakého důvodu v úvahu, pustit se pak do aktivní péče. Nejčastěji se jedná o:

- vyřezávání náletových dřevin(většina živočichů a rostlin potřebuje slunce!) včetně prosvětlování příliš hustých porostů dřevin

- lokální obnažení ploch zarostlých vegetací až na minerální podloží (písek, štěrk, kameny, půda, rašelina,…)  a zajistit jejich údržbu v budoucnu tak, aby zůstala volná i v dlouhodobém horizontu

- vyhloubení či dlouhodobá údržba mělkých vodních ploch a mokřadů (velký význam mohou mít i místa zaplavovaná vodou jen periodicky)

- údržbu nejlépe na východ, jih a západ orientovaných kolmějších stěn (jsou li přítomny)

 Příklady dobré praxe:

www.calla.cz/piskovny/www.naplachte.cz

                                  

 Aktivní ochrana teplomilných travnatých strání a pastvin (zejména na vápencích či hadcích), 60 bodů

Důvod: Celá řada teplomilných travnatých strání byla v minulosti uměle zalesněna (nejčastěji smrkem) a tím zcela zlikvidována (největšími likvidátory těchto míst jsou myslivci, kteří si ani po více jak 50ti letech nedokázali uvědomit že tím nejen nepomáhají drobné zvěři, ale přímo ji tím likvidují !!!). Ty, které unikli smrčkovému šílenství zarůstají pozvolna samy, což je sice lepší varianta (často s tím na rozdíl od smrkových monokultur lze ještě něco dělat), ale také to není nikterak ideální.

 Stručně: Obnova dlouhodobě zanedbaných teplomilných travnatých strání, ale i další údržba těch dnes ještě zachovalých.

Co to znamená v praxi: Vyhledat všechna vhodná stanoviště v našem okolí jako jsou bývalé pastviny nebo louky s hlavně východní, jižní, západní ale v odůvodněných případech i se severních expozicí. Vybrat podle množství přežívajících druhů živočichů a rostlin ty, které jsou na ně nejvíce bohaté, ale přitom jsou i nejvíce ohrožené a soustředit se na jejich ochranu.  Tzn. nejprve kontaktovat ochranu přírody (místní středisko Agentury ochrany přírody, správy Chráněné krajinné oblasti, odboru životního prostředí na krajském úřadě, místní ochranářské neziskovky) a záměr ochrany lokalit s nimi projednat (možná již připravují také něco podobného a můžete tak spolupracovat ku prospěchu obou stran a hlavně přírody). Následně je nutné vyhledat a kontaktovat vlastníka dotčených pozemků a pokusit se získat souhlas (nejlépe písemně) s provedením některých vhodných (tzv.managementových) opatření a zásahů. Nejčastěji se jedná o:

- zajištění extenzivní pastvy hospodářských zvířat. Ideální je smíšené stádo koz, ovcí a oslů, méně vhodná, ale za určitých podmínek stále ještě velmi přínosná je i pastva hovězího dobytka či koní. Pastva by měla být co nejpestřejší – ideální je tzv. rotační přepásání, kdy jsou po vypasení menšího oplůtku zvířata přehnána do jiného. Některé plochy (dle místních podmínek) je vhodné přepásat dosti intenzivně, tzn. třeba až čtyřikrát ročně, jiné naopak jen velmi extenzivně. např. jen třeba jednou za pár let. Je velmi žádoucí spolupracovat v tomto ohledu s botaniky a entomology a provádět průzkum pozitivních, ale i případných negativních vlivů pastvy a podle toho pak dolaďovat péči v průběhu dalších let. Další vhodná opatření v případě že se nedaří zajistit pastvu jsou zejména:

- vyřezávání náletových dřevin (živočichové a rostliny teplomilných travnatých ploch potřebují slunce!)

- pravidelné sečení (nejlépe mozaikovité – tzn. kosit postupně, aby některé druhy stihly vykvést či vytvořit semena, hmyz svůj vývoj) a odklizení travní hmoty (ideálně až po jejím usušení) a to nejméně jednou za dva až tři roky, ale naopak maximálně dvakrát (s výjimkou extrémně zanedbaných ploch např. s převahou rákosu které se zpočátku musí sekat častěji) za rok.

- na vhodných místech zbudovat zimoviště a líhniště pro drobné savce, plazy a bezobratlé.

Příklady dobré praxe:

a spousta dalších lokalit na www.jarojaromer.cz/spolek

 

Ochrana nezregulovaných vodotečí, 55 bodů

Důvod: Naprostá většina vodotečí zejména v nížinách byla často až ze 100% zregulována a technicky upravena. Kvůli tomu tak vodní toky pozbyly své mnohé velmi důležité funkce (protipovodňová ochrana, snižování množství odtoku vody z krajiny a tím i prevence před přílišným suchem, samočistící schopnost,…) ale tyto zásahy měly i velmi neblahý vliv na živočichy (zejména některé ryby a mnozí bezobratlí živočichové) i vodní a mokřadní rostliny.

Stručně: Spolupráce s vodohospodáři v rámci moderní evropské legislativy.

Co to znamená v praxi: Vyhledat ve svém okolí (zejména ve volné krajině) nejzachovalejší části vodotečí a ty se snažit ve spolupráci s vodohospodáři uchránit před příliš technokratickými zásahy. Místa, která byla v minulosti zničena technokraty, alespoň na nejvhodnějších místech postupně začít obnovovat (zajistit tzv. podélnou revitalizaci).

Nejčastěji se jedná o:

- navzdory faktu, že příliš technokratický pohled při péči o vodní toky je již dávno překonán a zejména ve vyspělých zemích (Německo, Rakousko, Dánsko,…) jsou již přírodně bližší úpravy běžnou součástí praxe, u nás stále bohužel naši vodohospodáři nadále žijí ve „vodohospodářském pravěku“. Navzdory snahu o změnu tohoto postoje ze strany Evropské unie i mnohých ochranářských neziskových organizací se kýžené změny zatím v podmínkách ČR prosazují zatím jen velmi pomalu. Často v tomto směru bohužel nejen, že nepomáhá, ale někdy dokonce i vyloženě brání státní ochrana přírody!

- je proto třeba zejména vyhledat svém okolí (zejména ve volné krajině) nejzachovalejší části vodotečí. Tzn. hlavně místa, kde nebylo provedeno zatrubnění, nebo umělé prohlubování koryt a jejich napřimování, zpevňování břehů asfaltem, betonem, prefabrikáty, kamenem včetně kamenných záhozů, ale i místa, kde již tyto prvky postupně dožívají a vodoteče si je sami začínají nezávisle na člověku obnovovat (zejména spontánní revitalizace toků po velkých povodních). Přirozené či přírodě blízké vodoteče mají členitý charakter dna (tůně se střídají s peřejnatými úseky, v nižších polohách se vodoteče „klikatí“ (meandrují), tzn.na jedné straně postupně vymílají břeh, na druhé straně ukládají  písčité a štěrkovité sedimenty.  Následně je třeba kontaktovat vodohospodáře (místní pracoviště Povodí Odry, Labe, Vltavy) ale i další dotčené orgány státní správy (např. odbory životního prostředí obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, správy CHKO, NP, pracoviště AOPK ČR) a místní ochranářské, případně i sportovně – rybářské organizace s dotazem, zda a jak je zajištěna ochrana těchto ploch před jejich případným zničením. Tzn. zejména zda se v těchto místech neplánují nové, již dávno překonané a příliš technokratické zásahy uvedené výše, kam mimo jiné spad i třeba výstavba přehrad (všechny „užitečné“ přehrady na území ČR již byly postaveny, naopak je mnohé „neužitečné“ potřeba zbourat) apod. Z výsledných jednání pak učinit písemný zápis a dohlížet nad dodržováním uzavřených dohod. Předem upozorňujeme, že se nejedná o lehkou práci, ale smysl má i každý dílčí úspěch, který přispívá ke kýžené změně postoje. Účinným pomocníkem v jednáních je nadřazená evropská legislativa, která naštěstí již obsahuje mnohé prvky směřující ke skutečnému zlepšení stavu našich vodotečí.

- místa, která již byla zničena a je zde prostor pro jejich obnovu se snažit navrátit do přírodně lepšího stavu (tzv. podélné revitalizace). Ve všech výše uvedených případech je nutná spolupráce s odborníky – ovšem pozor, bohužel zdaleka ne každý kdo pracuje jako úředník na vodoprávních, či vodohospodářských úřadech je oním hledaným odborníkem. Proto je třeba hledat odbornou pomoc např. mezi členy Koalice pro řeky.

 Příklady dobré praxe:

www.josefovskelouky.cz

Spolupráce s provozovateli odkališť a  popílkovišť za účelem využití biologického potenciálu těchto ploch, 53 bodů

Důvod: Celá řada přirozených a přírodě blízkých bezlesých ploch zanikla vlivem různých činností člověka. Celá řada druhů živočichů a rostlin zanikla s nimi. Některé mizejícím a vzácným druhům se zatím ještě podařilo udržet na náhradních stanovištích, kterými jsou pro ně paradoxně zcela zdevastovaná odkaliště či popílkoviště. Týká se to zejména některých bezobratlých živočichů, či některých druhů obojživelníků (zejména velmi vzácná ropucha krátkonohá a zelená, nebo kuňka obecná či rosnička zelená) a ptáků (hlavně bahňáci a další mokřadní, případně naopak zcela stepní druhy).

Stručně: Prozkoumat z biologického hlediska tyto plochy a na základě průzkumu pak případně upravit některé provozní postupy tak, aby nadále umožňovaly hladký provoz zařízení, ale zohledňovaly i potřeby tamních vzácnějších živočichů, případně rostlin.

Co to znamená v praxi: Získat souhlas od provozovatele ke vstupu na pozemek a biologickému průzkumu. V případě zjištění vzácnějších druhů organismů a přitom i jejich případného ohrožení ze strany provozu (např. zavážení periodických mokřadních ploch v době hnízdění či rozmnožování obojživelníků) se snažit s provozovatelem najít taková opatření, která příliš nezkomplikují další provoz zařízení a přitom mohou výrazně pomoci k zajištění další existence či dokonce i opětovnému návratu vzácných druhů zpět do okolní krajiny.

Aktivní ochrana mokřadních luk, 50 bodů

Důvod: Velké množství podmáčených luk bylo v minulosti zničeno odvodněním a rozoráno. Dnes často zanikají (zarůstají rákosem, olšinami a dalšími expanzními druhy), protože se o ně nikdo nestará.

Stručně: Údržba dlouhodobě zanedbaných mokřadních luk.

Co to znamená v praxi: Vyhledat všechna vhodná stanoviště v našem okolí, jako jsou luční prameniště, louky v nivách řek či navazujících na rybníky. Vybrat podle množství přežívajících druhů živočichů a rostlin ty, které jsou na ně nejvíce bohaté, ale přitom jsou i nejvíce ohrožené a soustředit se na jejich ochranu. Tzn. nejprve kontaktovat ochranu přírody (místní středisko Agentury ochrany přírody, správy Chráněné krajinné oblasti, odboru životního prostředí na krajském úřadě, místní ochranářské neziskovky) a záměr ochrany lokalit s nimi projednat (možná již připravují také něco podobného a můžete tak spolupracovat ku prospěchu obou stran a hlavně přírody). Následně je nutné vyhledat a kontaktovat vlastníka dotčených pozemků a pokusit se získat souhlas (nejlépe písemně) s provedením některých vhodných (tzv.managementových) opatření a zásahů. Nejčastěji se jedná o:

- vyřezávání náletových dřevin (živočichové a rostliny mokřadních luk potřebují slunce!)

- pravidelné sečení (nejlépe mozaikovité – tzn. kosit postupně aby některé druhy stihly vykvést či vytvořit semena, hmyz svůj vývoj) a odklizení travní hmoty (ideálně až po jejím usušení) a to nejméně jednou za dva až tři roky, ale naopak maximálně dvakrát (s výjimkou extrémně zanedbaných ploch např. s převahou rákosu které se zpočátku musí sekat častěji) za rok.

- na vhodných místech (pozor na dlouhodobě podmáčené plochy – někdy lze učinit více škody než užitku) je možné zbudovat i drobnější tůně či jezírka, zimoviště pro obojživelníky, nebo líhniště pro plazy.

 

Příklady dobré praxe: www.josefovskelouky.cz a spousta dalších lokalit na www.jarojaromer.cz/spolek

Ochrana jedlin, 45 bodů

Důvod: Jedliny patří v rámci našich lesních společenstev k nejvíce ohroženým druhům lesa.

Stručně: Vyhledávání a zajištění územní ochrany, či alespoň dohod s jejich vlastníky.

Co to znamená v praxi: Vyhledat všechna vhodná stanoviště v našem okolí. Kontaktovat ochranu přírody (místní středisko Agentury ochrany přírody, správy Chráněné krajinné oblasti, odboru životního prostředí na krajském úřadě, místní ochranářské neziskovky) a záměr ochrany lokalit s nimi projednat (možná již připravují také něco podobného a můžete tak spolupracovat ku prospěchu obou stran a hlavně přírody). Následně je nutné vyhledat a kontaktovat vlastníka dotčených pozemků a pokusit se je přesvědčit k ochraně těchto cenných společenstev.

Nejčastěji se jedná o: zajištění bezzásahového režimu, nebo alespoň co nejvíce přírodě blízkém způsobu obhospodařování, tzn:

- neměnit druhovou skladbu na úkor jedle

- neprovádět těžbu holou sečí (vznikají velké paseky kde se vlivem extrémního kolísání denních a nočních teplot ničí půdní život a struktura půdy)

- pěstovat věkově rozrůzněný porost

- ponechat co největší podíl starších, přestárlých, ale i odumírajících či zcela mrtvých stromů

Příklady dobré praxe: jedliny ve Vojenském výcvikovém prostoru Boletice

Aktivní ochrana pařezin (tzn. nízkého lesa) a středního lesa, 43 bodů

Ochrana „pohanských hájů“, 40 bodů

Ochrana starých alejí, 40 bodů

Ochrana vysokokmených starších ovocných sadů, zejména třešňovek,  40 bodů 

Aktivní péče o z hlediska přírodní rozmanitosti cennější terénní zářezy železnic a silnic, 38 bodů

Ochrana dalších přirozených či  přírodě blízkých lesů, 35 bodů

Péče o dřeviny (i jejich torza) a jejich aktivní vysazování ve volné krajině, 30 bodů

Aktivní ochrana zachovalých zahrad, 20 bodů 

Ochrana (náhradních) stanovišť pro živočichy na stavbách, 19 bodů

Likvidace vybraných invazních druhů živočichů a rostlin, 18 bodů

Ochrana zimovišť netopýrů, 15 bodů

Ochrana letních kolonií netopýrů, 14 bodů

Ochrana sovy pálené a sýčka obecného podpůrnými opatřeními, 10 bodů

Budování trvalých bariér a podchodů pro obojživelníky, 9 bodů

Výstavba zídek pro ještěrky a zimovišť a líhnišť pro plazy, 8 bodů

Zajišťování záchranných transferů pro obojživelníky, 7 bodů

Údržba čapích hnízd, 5 bodů

Vyvěšování budek pro ptáky, 4 body

Vyvěšování umělých hnízd, 4 body

Vyvěšování budek pro netopýry, 4 body

Zakládání ježčích zimovišť, 4 body

Budování hotelů a domečků pro hmyz, 3 body

Vyvěšování budek pro drobné savce, 3 body

Péče o poraněné a handicapované živočichy (myšleno bez ekoosvěty), 2,5 bodu

Likvidace černých skládek a úklid odpadků v přírodě, 1 bod

- ochrana přírody má význam hlavně pro samotného člověka, kdy příroda má pro nás význam nejen jako studnice poznání, či místo relaxace a odpočinku, ale i význam kulturní (např. květnaté louky nebo pařeziny jsou stejným kulturním dědictvím jako třeba kostely, hrady, či lidové kroje) či ekonomický. Málokdo si totiž bohužel uvědomuje ekonomický přínos služeb pro člověka, které velmi úzce souvisí s druhovým rozmanitostí planých rostlin a živočichů. Jeden příklad za všechny pro snazší pochopení:
Pokud půjde likvidace druhové rozmanitosti tak rychle jako dosud, až v krajině vyhubíme většinu opylovačů (včelstva našich včelařů rozhodně nedokáží opylit veškeré zemědělské a lesnické "plodiny", tím spíše když jich také rapidně ubyvá) a místo denních a nočních motýlů, čmeláků, pestřenek, dlouhososek a celé zbývající opylovací armády by jejich roli měli převzít "brigádníci se štětečky" (nejedná se o sci-fi - v Japonsku už se do podobných konců zdárně dobrali), teprve i ti nějvětší technokrati pochopí, že ochrana naší přírody se člověku setsakramentsky vyplatí.

- plané rostliny a volně žijící živočichové  jsou tady stejně doma jako my a mají také právo na „nerušenou“ existenci.

- některá dnes využívaná opatření aktivní ochrany přírody se na první pohled mohou zdát některým laikům postavená na hlavu či dokonce až „protipřírodní“ (např. kácení zeleně jako jsou stromy a keře, „prznění stromů“ seřezáváním na hlavu, řízené vypalování travnatých ploch, rozjezdění krásně „zelených“ ploch s využitím tanků a buldozerů, až vypadají doslova jako oraniště, pastva v nejcennějších přírodních rezervacích, ochrana polních plevelů, ale i naopak „likvidace“ smrkových lesů jejich ponecháním na pospas kůrovci). Ale opak je pravdou. Naši přírodu jsme si už tak  zničili a natolik nabourali původní přírodní procesy, že podobná opatření jsou poslední šancí, jak naše přírodní bohatství zachránit.

- mnohým našim planým rostlinám na loukách je jedno, jestli je budou pravidelně okusovat pratuři a tarpani (původní předci našich koní a krav které jsme jako lidé zcela vyhubili), nebo ovce a kozy prvorepublikových zemědělců, či jestli je na seno pokosí traktor nebo svoji kosou ochránce přírody. Stejně tak je mnohým broukům a divokým včelám hnízdícím na obnažených místech celkem jedno, jestli plochu, kde hnízdí jim půdní erozí připraví nezregulovaná řeka, celoplošný požár lesa (obojí dnes něco nevídaného) nebo ji rozdupáním vytvoří zubr (v ČR vyhuben), nebo rozježděním tank a buldozer, či zda se vrhnou do dobře připraveného hmyzího hotelu připraveného za tímto účelem na školní zahradě.  Ale jakmile plošně ustanou úplně všechny z těchto alternativních způsobů, které do té doby vytvářeli živočichům a rostlinám ideální podmínky pro jejich existenci – tak se jejich populace hroutí a dochází k vymírání. Ochránci přírody se nesnaží poroučet větru a dešti, ale pouze imitovat mnohé přírodní procesy, které dnes již vinou člověka již prostě nejsou možné. A to navzdory tomu, že se některé z těchto novějších metod ochrany přírody mohou zdát bláznivé či dokonce „protipřírodní“.